Středa, 10 minut do odjezdu a já se teprve probudil. Ale ty kvalty za to
stály. Ovšem to bych moc předbíhal… Uráčil jsem se teda asi po dvou
letech vyjet směr Sněžka za Natálijí do Trutnova na její
světoznámý nudle číslo třicet s chilli omáčkou pálivou.
Cesta pruda nuda, ale samotné interakce s tolika interesantními věcmi a
lidmi, mi ji vynahradily. Lezu z busu a Nat už na mě čekala s otevřenou
náručí (ne teda doslova, škoda :DDDD ) a prvníma slovama „Ty jedeš na
hory jen v tričku“ :D
Prošli jsme úžasnou pěší zónu s Májem (ještě tim starym
komunistickym) a největšíma vjetnamcema v ČR, skočili jsme pro dva
rohlíky do sámošky, kde prodávaj kafe s příchutí Milky a konečně do
čajnýs bistra na nudle, na ty její nudle jediný <3 Paní prodavačka
velmi zvláštní člověk :DDDDDD Nevěděl jsem kolik omáčky, jestli lžíci
nebo dvě nebo tři nebo úplně polejt, aby nebyla cejtit ta chuť nudlí
zvláštních, který jinde nemaj a kuřecího masa, co se jako kuřecí moc
netváří, ale věříme, že kuřecí je :D
U výlezu potkáme Prďku. Tu Prďku, o který všichni čteme <3 Šla
taky na nudle, asi. Jelikož si Nat nemohla vzpomenout, kudy se vlastně leze
pěšky na ten Gablenz (už si to pamatuju, ha!), dostala úžasnej nápad, že
pojedem fávem, jo! Nejdřív jsem musel sedět vzadu jak socka, protože jí
nefungujou dveře a vypadává páčička na stahováni okna a tak, ale pak už
jsem přelejzal přes řidiče na místo spolujezdce, taky jako socka, ale neva,
viď :DDDDD Nikdo mě neviděl.
Na vyhlídce měli parchanti ze školky nějaký stanoviště nebo co to
bylo, házeli po nás brambory, doslova a nenechali nás pomalu ani v klidu
najíst. Jako na ty
nudle prostě musíte jet. Uděláme túru společnou, ale o tom až někdy
na plurku třeba… Fakt jsou výborný, uplně jiný, já to mu nevěřil, ale
teď už tomu věřím! Nat si myslí, že mi nechutnaly, protože jsem se
v nich prej rejpal, ale já jsem si je vychutnával, protože se k ní zase
uráčim přijet až za milión let určitě. Chudák ona nemohla nudle, bylo mi
jí uplně líto :(
Ukazovala mi teda kde je Sněžka zahalená v oparu a tak. Jakmile zjistila,
že hned vedle ní se nachází ňáký hnízdo miliardy malejch pavoučků,
přestala vnímat jak ty pancharti, tak i mě :DDDDDDDDD Ale fotky jste
viděli, tak se jistě nedivíte, že byla tak nadčená. Já jen čuměl na ty
úžasný fotky z Lumixu. Ještě jsme se chtěli vyfotit, ale nebylo kam dát
pořádně foťák na
samospoušť a já fotit neumím prostě, vždycky tam mám hnátu. A jak nám to
sluší a nejvíc uplně Nat!!
Po focení jsme sjeli zase dolů na námko, Nat zaparkovala hned na poprvé
vedle Poláka nebo co to bylo. Na náměstí byl Oriflame a zvažovali jsme,
jestli se necháme oba nalíčit :DDDDDD Se zmrzlinou, co mi Nat koupila od
takový divný paní, která nám dala ještě divnější kornout, kterej byl
nechutnej, jsme si sedli na lavičku. Nejdřiv k psím hovnum, pak pryč od nich :DDDDDDD
A potkali jsme K.
Kochal jsem se tou nádherou, tím klidem a mumrajem lidí, co asi nikde
nepracujou ani nestudujou jako my dva. Kdyby nebylo zataženo mohli jsme mít
zase výhled na paní Sněžku. Nat napadlo sednout si do cukrárny se
zahrádkou, tak jsme si dali espreso a latté a drbali vás všechny z plurku a
tak :D
Pak dostala vnuknutí, že jsme vlastně mohli navštívit její mamku, taky
v cukrárně, kde pracuje. No tak jsme jeli do Jánskejch lázní (co jsou až
za kostelem, kdybyste nevěděli jako já) Po cestě jsme se stavili v Bukách,
v těch pravejch Bukách, ne těch FEJKOVNÍCH, co si všichni myslej, že to
jsou Buky a oni to Buky prostě nejsou a já to teď vim! A vim i přesně,
kde Nat bydlí, u elektrárny s modrým zábradlím. A taky vim, kam chodí
pařit a zvracet. Ale teď už ne, protože přestala pít, za což ji fakt
obdivuju, že to vydrží.
V cukrárně jsem se uvítal s Nat mamkou („To je můj zeťák?“ :D )
Vtipný, a milý, a sympatický uplně obě dvě. Dali jsme si zase kafe. Já
uplně mega nejlepší vídeň (fakt ale, nekecám), která mi přetejkala
úplně hrozně moc všude možně a karamelovej dortík, kterej jsem sežral
ani nevim jak, no. Poseděli jsme, zkoumali jsme čaje babicka.eu, vystavený
lahvičky alkoholu a tak. Nat zas potkala nějakou známou, protože má hrozně
moc známejch a všichni si teď v Bukách a okolí budou myslet, že něco
spolu máme.
Ten čas s Nat uplně hrozně utekl, musela mě už hodit na bus a navíc
měla další rande. Tak jsme se rozloučili, navzájem si poděkovali a
zamávali si :DDDDDD
A hrozně to pro mě znamená, to si nedovedete vůbec představit! Takovej
exkluzivní výlet a
poznání Natálčinýho života prostě nikdo nemá a doufám, že ani mít
nikdy nikdo nebude!! :DDDDDDD KONEC
PS: Určitě jsem zapomněl na milion vtipnejch věcí, ale nevadí,
už takhle je ten zápis dlouhej jak kopec na Gablenz…
